AKP ČR‎ > ‎Etická komise‎ > ‎

Informace pro klinické psychology


Nabízíme možnost zasílat dotazy k tématu etika v práci klinického psychologa. Odpovědi na dotazy bychom rádi zveřejňovali na stránkách AKP ČR, v sekci Etická komise. Samozřejmostí je autorizace a zachování anonymity. Domníváme se, že takto zveřejněné otázky a reakce na ně mohou přispět ke kultivaci etického myšlení a pomoci překonávat nejistotu v otázkách etiky naší práce. Dotazy je možné zasílat na adresu: petravalkony@centrum.cz

Poskytování informací OSPODu a soudu v rozvodových sporech

přidáno: 10. 7. 2016 22:27, autor: Jan Bažant   [ aktualizováno 10. 7. 2016 22:27 ]

Stanovisko EK AKP ČR

Klinický psycholog by neměl vydávat rozhodnutí nebo doporučení o optimální péči o dítě pro dobu po rozvodu ani posouzení osobnosti či výchovných předpokladů rodičů v situaci soudního sporu. Tyto kompetence mají soudní znalci. V případě, že je klinický psycholog soudem či OSPODem o tento typ vyšetření žádán, je vhodné se vůči němu vymezit s odkazem na soudní znalce.

V případě psychoterapeutické péče o dítě, jehož rodiče jsou ve vleklém rozvodovém sporu, je prioritou zachování bezpečného terapeutického prostředí pro dítě. Vymezí-li se klinický psycholog vůči poskytování zpráv pro OSPOD či soud, měl by o tom informovat rodiče dítěte. Eliminuje tak případnou snahu rodičů získat psychologa na svou stranu. V pozici psychoterapeuta, který má navázaný vztah s dítětem a jeho rodinou, psycholog navíc ztrácí odstup a objektivitu potřebnou k takovému posouzení.

Nelze se vyjadřovat k osobám, které jsem nevyšetřil

přidáno: 26. 3. 2016 10:29, autor: Jan Bažant   [ aktualizováno 26. 3. 2016 10:30 ]

Stanovisko EK AKP ČR

EK řeší opakovaně stížnosti na vyšetření klinického psychologa, ve kterých se psycholog vyjadřuje k osobám, které nevyšetřil ani neviděl, neměl tedy objektivní údaje o těchto osobách. Psycholog pak uvádí informace bez odlišení, že se jedná o subjektivní postoj jednoho ze zúčastněných (př. matka zanedbává výchovu). Považujeme za vhodné tato tvrzení jasně odlišit (př. dát do uvozovek otec uvádí, že „matka zanedbává výchovu“), aby bylo jasné, že jde o citace, nikoliv o tvrzení psychologa. V lepším případě je vhodné se výrokům o třetích osobách vyhnout.

Nelze konstatovat snížení intelektu bez jeho vyšetření

přidáno: 26. 3. 2016 10:26, autor: Jan Bažant   [ aktualizováno 26. 3. 2016 10:27 ]

Stanovisko EK AKP ČR

EK řešila případ soudně znaleckého posudku, který u posuzovaného konstatoval poruchu osobnosti a organické poškození CNS pouze na základě vyšetření ROR, tedy bez jakéhokoliv intelektového testu a dalších metod k posouzení poruch osobnosti. I přes absenci obecného doporučení k užití jednotlivých diagnostických metod (jejich výběr je na uvážení soudního znalce), EK toto považuje za nepřípustné, a tedy za porušení etických principů klinicko psychologické práce. Soudní znalec, resp. klinický psycholog takovýmto „zjednodušením“ průběhu vyšetření vytváří prostor pro stížnosti na své konání, tím spíše v soudně znaleckých sporech, kde závěry soudně znaleckého zkoumání mají viditelnější dopad na účastníky sporů.

Ošetření nabídky přechodu pacientů do privátní praxe

přidáno: 19. 10. 2015 3:42, autor: Jan Bažant   [ aktualizováno 26. 3. 2016 10:25 ]


Jsem zaměstnána na zkrácený úvazek na psychiatrickém oddělení, kde pracuji s pacienty zejména ve skupinové psychoterapii. Dále jsem zaměstnancem soukromé ambulance, kde poskytuji individuální psychoterapii. Ve chvíli, kdy jsem začala pracovat v soukromé ambulanci, krátila jsem na oddělení úvazek a nemám tam ambulantní pacienty vedené v systematické psychoterapii. Kritika směrovala k mé práci s pacienty, kteří se se mnou setkali v rámci oddělení, navázali ke mně vztah a požádali mě, zda by ke mně mohli docházet na individuální terapii. Zde jsou okolnosti:
  1. Všichni tito pacienti o péči u mě požádali sami - poté, co si se mou vytvořili zkušenost ve skupině na oddělení. Žádnému z nich jsem nenavrhovala péči u mne sama. Nikdy.
  2. Všechny pacienty, kteří vyjádřili zájem pracovat se mnou ambulantně, jsem nejprve odkazovala na seznam terapeutů, který máme k dispozici na oddělení - s informací, že je odborníků více, mohou si dát prostor prozkoumat i jiné způsoby práce, jak jim budou vyhovovat. Všichni pacienti, kteří se pak rozhodli se mnou pracovat, volili práci u mne s těmito informacemi.
  3. U všech pacientů byla mezi péčí na oddělení a nástupem do individuální psychoterapie proluka, vyplývající z faktu, že jsem neměla volnou kapacitu. 
  4. Se všemi pacienty se domlouvám na prvních několika indikačních sezeních (tak jako u všech ostatních), kdy mají možnost se i sami v novém kontextu rozhodnout.
  5. Není reálné, že bych "potřebovala získávat" pacienty do ambulance. Každý týden odmítám řadu pacientů, neboť poptávka převyšuje možnosti nabídky. Navíc pacienti, se kterými jsem se setkala v rámci oddělení, potřebují pro sebe mnohem více času i mé osobní investice, jejich obtíže bývají dle mých zkušeností závažnější, než pacienti indikovaní z ordinací psychiatrů či somatických lékařů. Sama nemám tedy nejmenší důvod si je "stahovat" - základním indikátorem je fakt, že oni sami ke mne navážou důvěru, jsou motivovaní k PT a já se snažím jim ze své profese pomoci. Další realitou je fakt, že pacienti odcházející z oddělení, motivovaní k psychoterapii, hledají místo v psychologických ambulancích obtížně. Kapacity mají podobně naplněné i ostatní kolegové..
  6. Klienty, kteří se mnou začnou pracovat ambulantně, informuji o tom, že tím ztrácí možnost se mnou pracovat na oddělení v rámci skupiny (pokud by se tam někdy vrátili). Je to pak jejich volba.
  7. Z řad pacientů si nikdo nikdy z podobného důvodu na mou práci nestěžoval.

Přijetí klienta do terapie, jehož příbuzný je vzdálenějším pracovním kolegou

přidáno: 19. 10. 2015 3:42, autor: Jan Bažant   [ aktualizováno 26. 3. 2016 10:24 ]


Jedná se o klientku s obtížemi v rodinných vztazích. Její matka je mou spolupracovnicí – vrchní sestrou na oddělení kam docházím 1x v týdnu. V kontaktu s vrchní sestrou jsem méně, přesto se na oddělení potkáváme. Prosba z její strany byla prezentována jako vůle dcery, která prostřednictvím matky objednává termín. Ubezpečovala jsem se zda jde skutečně o vůli dcery, žádala jsem žádala jsem osobní zavolání od dcery, zmiňovala jsem možné etické problémy vyplývající z našeho vztahu na pracovišti. Po rozmyslu a poradě s kolegyní jsem nakonec klientku odkázala na kolegy. Zajímá mě hranice mezi možností přijetí resp odmítnutí klienta, s jehož příbuznými se vídám. Pracuji na menším městě, kde je obtížné se s klienty nepotkávat, anonymita je téměř nemožná.

Poskytování služeb klinického psychologa

přidáno: 19. 10. 2015 3:42, autor: Jan Bažant   [ aktualizováno 19. 10. 2015 3:42 ]

Stanovisko EK AKP ČR

Poskytovat služby klinického psychologa lze pouze na zdravotnickém pracovišti registrovaném spádovým Krajským úřadem jako nestátní zdravotnické zařízení. Neregistrovaná (tedy nezdravotnická) pracoviště mohou poskytovat ostatní psychologické služby (poradenské apod.) s výjimkou služeb klinických. Na nezdravotnickém pracovišti tedy nelze nabízet (inzerovat) služby klinického psychologa, klinický psycholog zde pracující se stává pouze psychologem.

1-6 of 6