Ošetření nabídky přechodu pacientů do privátní praxe

přidáno: 19. 10. 2015 3:42, autor: Jan Bažant   [ aktualizováno 26. 3. 2016 10:25 ]

Jsem zaměstnána na zkrácený úvazek na psychiatrickém oddělení, kde pracuji s pacienty zejména ve skupinové psychoterapii. Dále jsem zaměstnancem soukromé ambulance, kde poskytuji individuální psychoterapii. Ve chvíli, kdy jsem začala pracovat v soukromé ambulanci, krátila jsem na oddělení úvazek a nemám tam ambulantní pacienty vedené v systematické psychoterapii. Kritika směrovala k mé práci s pacienty, kteří se se mnou setkali v rámci oddělení, navázali ke mně vztah a požádali mě, zda by ke mně mohli docházet na individuální terapii. Zde jsou okolnosti:
  1. Všichni tito pacienti o péči u mě požádali sami - poté, co si se mou vytvořili zkušenost ve skupině na oddělení. Žádnému z nich jsem nenavrhovala péči u mne sama. Nikdy.
  2. Všechny pacienty, kteří vyjádřili zájem pracovat se mnou ambulantně, jsem nejprve odkazovala na seznam terapeutů, který máme k dispozici na oddělení - s informací, že je odborníků více, mohou si dát prostor prozkoumat i jiné způsoby práce, jak jim budou vyhovovat. Všichni pacienti, kteří se pak rozhodli se mnou pracovat, volili práci u mne s těmito informacemi.
  3. U všech pacientů byla mezi péčí na oddělení a nástupem do individuální psychoterapie proluka, vyplývající z faktu, že jsem neměla volnou kapacitu. 
  4. Se všemi pacienty se domlouvám na prvních několika indikačních sezeních (tak jako u všech ostatních), kdy mají možnost se i sami v novém kontextu rozhodnout.
  5. Není reálné, že bych "potřebovala získávat" pacienty do ambulance. Každý týden odmítám řadu pacientů, neboť poptávka převyšuje možnosti nabídky. Navíc pacienti, se kterými jsem se setkala v rámci oddělení, potřebují pro sebe mnohem více času i mé osobní investice, jejich obtíže bývají dle mých zkušeností závažnější, než pacienti indikovaní z ordinací psychiatrů či somatických lékařů. Sama nemám tedy nejmenší důvod si je "stahovat" - základním indikátorem je fakt, že oni sami ke mne navážou důvěru, jsou motivovaní k PT a já se snažím jim ze své profese pomoci. Další realitou je fakt, že pacienti odcházející z oddělení, motivovaní k psychoterapii, hledají místo v psychologických ambulancích obtížně. Kapacity mají podobně naplněné i ostatní kolegové..
  6. Klienty, kteří se mnou začnou pracovat ambulantně, informuji o tom, že tím ztrácí možnost se mnou pracovat na oddělení v rámci skupiny (pokud by se tam někdy vrátili). Je to pak jejich volba.
  7. Z řad pacientů si nikdo nikdy z podobného důvodu na mou práci nestěžoval.