Náplní práce klinických psychologů ve zdravotnictví je prevence, diagnostika a často i terapie duševních potíží a poruch, včetně poskytování krizové intervence. Cesta k práci samostatně působícího pracovníka ve zdravotnictví trvá od počátku studia psychologie na vysoké škole nejméně deset let. A tak je logické, že zkušenosti a dovednosti takto vzdělaných psychoterapeutů jsou odlišné od jejich kolegů, kteří absolvují bakalářské či magisterské studium některého z humanitních oborů a certifikovaný výcvik v psychoterapii. Oba světy jsou specifické a z povahy studia a získaných zkušeností nemohou být rovnocenné. Z této zdánlivě zřejmé odlišnosti vzniká v oblasti poskytování psychoterapeutické péče řada zbytečných nedorozumění a nepochopení.